Jejím posledním zbytkem je dům čp. 58, jehož přízemí je celé z kamene a lze jej datovat ještě do 15. století. Roku 1389 pak je Žandov doložen jako městečko. S významem lokality korespondoval i farní kostel sv. Bartoloměje, připomínaný poprvé již roku 1341. Ten ale v průběhu staletí prodělal různé stavební úpravy a např. zastřešení věže, která kdysi sloužila jako ochrana při napadení města, pochází až z roku 1992.
Funkce městečka byla někdy kolem roku 1380 urbanisticky podpořena vyměřením nového tržiště, dnešního náměstí. Jeho úctyhodné rozměry 78x78 m naznačují velkolepé záměry, které však zůstaly nenaplněny. Žandov totiž nebyl nikdy opevněn. Husitské války Žandov přestál bez velkých následků, roku 1444 byl však jako majetek Vartenberků vypálen vojskem z Horní Lužice.
Další významnou památkou Žandova je socha sv. Šebestiána, nacházející se na náměstí. Je upomínkou na překonanou epidemii z roku 1740. Tato památka má pro město místně uměleckou hodnotu. Naproti soše, přes silnici, je městská kašna z roku 1853. Na jejím místě se kdysi nacházel první veřejný zdroj pitné vody, napájený ze severní strany náměstí. Tam kdysi stával panský dvůr, dnes zde stojí dům zvaný KORUNA. Netradiční památkou je smírčí kříž, který byl postaven nejspíše ve středověku jako vzpomínka na náhlé úmrtí, zabití či neštěstí. V Žandově také od nestarších dob existoval mlýn, v pozdějších dobách železnice podpořila i vznik průmyslových podniků a firem.
Různé spolky, existující již od 19. století, nejvíce narušila až 2. světová válka a odsun původních obyvatel vše dokonal. Totální výměna obyvatelstva pak začala novou éru Žandova – českou. V roce 1996 byl Žandovu obnoven statut města.
